ZÁKLADNÍ POJMY TEORIE PRÁVA + TEORIE STÁTU

Právo označuje co osoba může a nemůže, jaké jsou hranice jejího jednání. 

Je to soubour závazných pravidel chování jejichž dodržování je vynutitelné státní mocí.

Právo se podílí na organizaci společnosti, chrání zájmy jednotlivců i společnosti uměrňuje chování a stanovuje pravidla státních orgánů.

Právo dělíme na objektivní a subjektivní.

Objektivní právo -(anglicky law)- upravuje důležité vztahy ve společnosti pomocí právních norem.

- soubor právních norem, zákazů a dovolení (obecně pravidel), jimiž právotvorné společenství upravuje přípustné jednání a vzájemné vztahy svých členů

Subjektivní právo 

- stanovuje oprávnění případného nároku konkrétního subjektu. - (oprávnění osoby nějak se chovat)

Pojem subj. práva dle přednášky CUNI: "Míra možnosti subjektu chovat se určitým způsobem vyjádřená a zaručená objektivním právem"

Právní řád a Prameny práv

Právní řád je ucelený soubor určitých právních norem, které v danou dobu platí ve státě

Právní řád je pokaždé spojený se státem.

Hierarchie právního řádu. 

Dělíme dle právní síly

1. Ústava ČR

2. Ratifikované státní smlouvy, které se staly součástí právního řádu

3. zákony, zákonná opatření senátu

4. Vládní nařízení 

5. Vyhlášky ministerstev

6. vyhlášky obcí a krajů

Základní prameny práva jsou:

1. normativní právní akt

2. soudní precedent

3. právní obyčej

4. normativní smlouvy

1. Je to norma vydaná orgánem veřejné moci v náležité formě. vydávání normativních aktů je považováno jako tvorba zatímco individuální právní akt je završení aplikace práva.                                                                    Normativní právní akt = předpis = je pramen práva, označovaný také jako normativní právní akt, který je jednostranně vydán orgánem veřejné moci a který obsahuje jednu, zpravidla ale více právních norem jako obecně závazných pravidel chování nebo jejich složek.                                                                        Individuální právní akt = rozhodnutí = (autoritativní rozhodnutí soudu nebo správního úřadu) je akt aplikace práva. rozsudek je meritorní rozhodnutí soudu.

2. Soudní precedenty upravují případy doposud právem neupravené a to soudním, né zákonodárným orgánem.

1. Právní obyčej je založen na dlouhodobém tradičním řešení určitých právních vztahů. Tento způsob řešení je všeobecně akceptován.

2. Normativní právní smlouva vzniká na základě dohodě smluvních stran a mezi významné právní smlouvy patří například charta OSN.

Pravní norma 

Právní norma je konkrétní obecně závazné pravidlo stanovené uznané a je vynutitelné státní mocí. 

Členění dle obsahu

1) Kogentní normy

• týkají se veřejného práva (především práva zakazují a přikazujíci)

2) dispositivní právní normy

• soukromé právo a umožňuje tzv. smluvní volnost

Platnost a účinnost právní normy

platnost

obecně závazné právní předpisy nabývají v ČR platnost dnem vyhlášení ve sbírce zákonů, platnost tedy znamená že se předpisy staly součástí právní normy.

účinnost

znamená od jaké doby je právní norma právně závazná

Právní norma

nabývá účinnosti, dnem, který je uveden v poslední části daného předpisu a není - li tak uvedeno, právní norma nabývá platnosti 15. dnem od zapsání doba mezi platností a účinností se nazývá legislativní lhůta.

znaky právní normy

obecnot

formální náležitost

závaznost

vynutitelnost

Struktura P.N.

Hypotéza obsahuje okruh adresátů a stanovuje podmínky kdy začínají platit pravidla chování k stanovené dispozici.

Dispozice obsahuje pravidlo chování př. příkaz, zákaz, svolení, dovolení, oprávnění, povinnost.

Sankce popisuje sankci za porušení či nesplnění pravidel chování v dané dispozici.

Velké právní systémy

1. Kontinentální evropské právo

2. Angloamerické právo

3. islámské právo

1. je založeno na normativních aktech

2. je založeno na precedentech. Precedentní způsob rozhodování znamená, že se soudy při rozhodování řídí dřívějším rozhodnutím a soudci tak mají případnou moc funkci tvoření práva.

3. Není kodifikované ( není psané ), a výklad Islámského práva je založen na daném učení Imáma.

stát

pojem stát byl poprvé použit v knize Vladař od N. Machiavelliho, což byl Halský politik, filozof (1532 )

Z historického hlediska byli prvními státy Mezopotámie, Asie a Čína

Stát je základní územní mocenská jednotka.

Hlavní znaky státu jsou : existence státní moci, ohraničené území, obyvatelstvo, suverenita.

Je to určitá organizace na daném území, na kterém je státní moc.

Suverenita státu znamená že je stát uznáván ostatními/okolními státy a je nezávislá na jiné moci.

suverenita je vnitřní a vnější, zakládá rovnosti státu.

státní moc by neměla být závislá na jakékoliv jiné organizaci.

Funkce státu 1) vnitřní 2) vnější

1. infrastruktura, hospodářství, ekonomika, ministerstvo vnitra, zdravotní péče, kulturní, zákonodárná funkce, ochrana.

2. obranná funkce, zahraniční funkce, diplomatická funkce, hospodářská funkce, prosazuje obchodní zájmy.

každý stát je nějak členěný v ČR to jsou kraje, kterých máme 13+1

Formy vlády

Autokratické → samovláda - vláda jedince, či velmi úzké skupiny lidí.

• totalita

• diktatura

• despocie

Monarchie → vláda jednotlivce, která je dědičná.

• absolutní - panovník má veškerou státní moc, tvořit zákony a však na něj se nevztahují.

• př. Saúdská Arábie, Katar

• konstituční

• Forma vlády kde je panovník a panování je omezeno ústavou.

• panovník má hlavně reprezentativní úlohu.

• Existuje zde zákonodárný orgán !

• př. Velká Británie

Demokracie

• Demos - lid, Kratein - vláda

• hlavním principem je vláda lidu

• hlavním znakem jsou pravidelné volby a ochrana politických menšin

• přímá - ovšem rozhoduje hlasování lidu.Plně praktikované dříve, byla součásti Antického Řecka a v nynější době je nejvíce přímou demokratickou zemí.

• Nepřímá - lid si zvolí své zástupce období voleb se zástupci je tvořen mocenský orgán ( parlament ) a obecně udělují zástupci tzv. mandát.

Vložte svůj text...