Správní Právo

Správní právo

Správní právo je pokládáno za jeden ze základních oborů práva veřejného. Právo ústavní a právo občanské jsou samostatné právní obory. Ústavní právo patří také pod právo veřejné a občanské právo je pak základním odvětvím práva soukromého.
Do správního práva bývá řazena celá řada institutů, které lze jen obtížně zařadit do jiných oborů. Vymezit proto předmět správního práva je poměrně náročné. Do správního práva však bezesporu patří organizace veřejné správy (kdo a jak vykonává veřejnou správu v ČR), stanovení pravomocí obcí a krajů, tzv. přestupkové právo a konečně i právní úprava řízení před správními orgány. Obchodní smlouvy jsou předmětem obchodního práva, dělba moci ve státě práva ústavního a trestné činy práva trestního.

Veřejná správa se rozděluje na dvě základní větve:

1) Státní správu (správu vykonáva stát sám prostřednictvím svých orgánů, státní správa se v podstatě kryje s mocí výkonnou podle ústavy).

2) samosprávu ( správu vykonávají jiné subjekty než stát). Územní samosprávu v ČR vykonávají obce a kraje.

Obce

Obec je vždy právnickou osobou a jako jiné právnické osoby má právo vlastnit majetek, s ním hospodařit a o něm rozhodovat. Obec má právo (a povinnost) sestavit rozpočet a podle něj hospodařit. Každá obec si volí obecní zastupitelstvo. Obec je podle Ústavy oprávněna vydávat obecně závazné vyhlášky.

Počet členů zastupitelstva obce je závislý na počtu obyvatel a velikosti územního obvodu a pohybuje se od 5 do 15 u nejmenších obcí a od 35 do 55 u obcí s více než 150 000 obyvateli. Praha měla v květnu 2017 65 zastupitelů (ale mívá jich i 70 a více).

Pravomoci obcí upravuje především zákon č. 128/2000 Sb, zákon o obcích. Zákon o obcích rozlišuje obce, městyse, města (každá obec, která má alespoň 3 000 obyvatel), statutární města (jsou jmenovitě uvedena v zákoně; území statutárního města se může členit na městské obvody nebo městské části s vlastní samosprávou) a hlavní město Prahu (na Prahu se zákon o obcích nevztahuje). Obce mají jednak samostatnou působnost, kdy spravují své vlastní obecní záležitosti, a dále některé obce vykonávají přenesenou působnost, tedy vykonávají státní správu v rozsahu, v jakém jim byl tento výkon svěřen některými zákony. Obce tedy mají zjednodušeně řečeno buď obecní úřady (obec se základním rozsahem výkonu státní správy), nebo pověřené obecní úřady nebo obecní úřady obce s rozšířenou působností.

Do samostatné působnosti patří především řízení hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje obce a uspokojování potřeb občanů. Při výkonu této působnosti se obec stará o místní komunikace, veřejné osvětlení, spravuje předškolní a základní školní zařízení, některá zdravotnická zařízení atd. Při výkonu této činnosti nepodléhá obec žádnému nadřízenému státnímu orgánu, pouze kontrole Ministerstva vnitra. Významnou pravomocí umožňující obcím plnit tyto úkoly je vydávání obecně závazných vyhlášek, které musí být v souladu s obecně závaznými předpisy.
V rámci přenesené působnosti se obec podílí na výkonu státní správy v rozsahu stanoveném různými zákony. Na výkon této činnosti dohlížejí krajské úřady. Obec může v přenesené působnosti vydávat na základě zákona a v jeho mezích nařízení obce.

Uvedené orgány musí mít každá obec (až na nepatrné a nepříliš podstatné výjimky). Základním orgánem obce je její zastupitelstvo, jakýsi obecní parlament, o kterém jsme se zmiňovali již v předešlé úloze. To také činí základní rozhodnutí v životě obce. Výkonnou funkci (tedy něco jako vláda v obci) má rada obce. Radu obce tvoří starosta, místostarosta (místostarostové) a další členové rady volení z řad členů zastupitelstva obce. Počet členů rady obce je lichý a činí nejméně 5 a nejvýše 11 členů, přičemž nesmí přesahovat jednu třetinu počtu členů zastupitelstva obce. Rada obce se nevolí v obcích, kde zastupitelstvo obce má méně než 15 členů. Nejvyšším představitelem obce, který také jedná jménem obce, je starosta. Také on je volen zastupitelstvem obce. Obecní úřad je pak orgánem obce, který zabezpečuje denní život obce.

Úřad práce zdaleka není v každé obci a je součástí státní správy, obecní policie nemusí fungovat v každé obci, a také nejde o orgán obce ve smyslu zákona o obcích, petiční výbor je smyšlený orgán a v obcích neexistuje. K hejtmanovi se ještě vrátíme.

Kraje

Orgány má kraj velmi podobné jako obec. Základním orgánem je opět zastupitelstvo, tentokrát pochopitelně kraje. Jeho funkce je obdobná jako v obci. Výkonnou funkci má rada kraje volená zastupitelstvem. Zastupitelstvo kraje je různě početné v závislosti na lidnatosti kraje a může mít 45, 55 nebo 65 členů. Kraj navenek zastupuje hejtman (v kraji Praha se tato funkce označuje jako primátor), volí ho zastupitelstvo. Krajský úřad je také orgánem kraje, a také on má na starosti zabezpečení chodu kraje. Starosta je tedy pojem vyhrazený obci, v kraji jeho funkci plní hejtman. Úřad práce, jak již bylo řečeno, je součástí státní správy a patří pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Kraj vlastní policii nezřizuje.

přestupek:

"Součástí správního práva je také právní úprava přestupků"

Základním pramenem pro problematiku přestupků je zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Definice přestupku je uvedena v možnosti (D). Někdy může být obtížné rozlišit, zda jde ještě jen o přestupek, či zda již o trestný čin. Skutkové podstaty jsou často podobné. Rozlišovacích kritérií existuje více, často se používá např. výše způsobené škody (jak se vás pokoušela navést poslední možnost). Pokud pachatel svým jednáním způsobí škodu větší než 5 000 Kč, dopouští se již trestného činu. Důležité ale je, že uvedené řešení se nepoužívá ani zdaleka u všech přestupků. Platí v některých věcech např. pro rozlišení krádeže jako přestupku a krádeže jako trestného činu.

Dne 1. 7. 2017 nabyly účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákon č. 251/2016 Sb., zákon o některých přestupcích, které zásadním způsobem novelizovaly problematiku přestupků:

Přestupek je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin. Jedná se např. o přestupky proti veřejnému pořádku, přestupky proti občanskému soužití, přestupky proti majetku, dopravní přestupky, a další.
Správními tresty (dříve se v zákoně používal pojem sankce) za přestupek jsou napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci, propadnutí náhradní hodnoty a zveřejnění rozhodní o přestupku (lze uložit právnické nebo podnikající fyzické osobě, stanoví-li tak zákon). Nově není možné uložit sankci zákazu pobytu. Přestupek řeší na místě Policie ČR nebo městská policie, v dalším řízení zpravidla obecní úřad (přestupková komise).
Promlčecí doba: Výraznou změnou je změna délky trvání promlčecí doby. Pro méně závažné přestupky činí promlčecí doba 1 rok, u závažnějších přestupků (za které hrozí pokuta s horní hranicí sazby alespoň 100 000 Kč) činí 3 roky. Promlčecí doba se přeruší oznámením o zahájení řízení o přestupku a též vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným. Je však stanovena maximální délka promlčecí doby v případě jejího přerušení, která je omezena na 3 roky, u závažnějších přestupků na 5 let. Zavedení institutu přerušení promlčecí doby reaguje na problémy předchozí úpravy, kdy po uplynutí jednoroční doby od spáchání přestupku již nebylo možné přestupek projednat, přičemž v řadě případů byla roční promlčecí doba nedostatečná pro potrestání pachatele.
Odpovědnost právnických osob: Skutkovou podstatu přestupku právnické osoby fakticky naplní svým jednáním fyzická osoba, jejíž jednání se přičítá právnické osobě, a to při činnosti právnické osoby.

Druhy správních trestů

§ 35

Za přestupek lze uložit správní trest

a) napomenutí,

b) pokuty,

c) zákazu činnosti,

d) propadnutí věci nebo náhradní hodnoty,

e) zveřejnění rozhodnutí o přestupku.

Přestupky projednávají správní orgány, nikoli soudy. Orgány Policie ČR projednávají především dopravní přestupky (s tím se už asi každý z nás někdy setkal alespoň z doslechu). Velkou část přestupků projednávají obecní úřady v přenesené působnosti. Obec zřizuje zvláštní komisi k projednání přestupků. Pokud je např. obec příliš malá a taková komise se v ní "neuživí", je možné, aby tuto povinnost za obec vykonával tzv. obecní úřad s rozšířenou působností. Jiné správní orgány pak projednávají přestupky ve specifických oblastech přestupkového práva.

Zákon k jednotlivým možnostem říká následující:

§ 18

Věk

Za přestupek není odpovědný ten, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý rok svého věku.

§ 48

Propadnutí věci

(1) Propadnutí věci lze uložit jen, jde-li o věc,

a) která byla ke spáchání přestupku užita nebo určena,

b) kterou pachatel získal přestupkem nebo jako odměnu za něj, nebo

c) kterou pachatel, byť i jen zčásti, nabyl za věc uvedenou pod písmenem b), pokud hodnota věci uvedené pod písmenem b) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná.

(2) Propadnutí věci lze uložit pouze tehdy, jde-li o věc náležející pachateli.

(3) Propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze přestupku. Vyžaduje-li to bezpečnost osob nebo majetku nebo jiný obdobný obecný zájem, k hodnotě věci se nepřihlíží.

(4) Vlastníkem propadlé věci se stává stát.

Zánik odpovědnosti za přestupek

§ 29

Důvody zániku odpovědnosti za přestupek

Odpovědnost za přestupek zaniká

a) uplynutím promlčecí doby,

b) smrtí fyzické osoby,

c) zánikem právnické osoby, nemá-li právního nástupce, nebo

d) vyhlášením amnestie.

§ 30

Délka promlčecí doby

Promlčecí doba činí

a) 1 rok, nebo

b) 3 roky, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100000 Kč.

§ 60

Věcná příslušnost

(1) Nestanoví-li zákon jinak, je správním orgánem příslušným k řízení obecní úřad obce s rozšířenou působností.

(2) Obecní úřad je příslušný k řízení o přestupcích

a) proti pořádku v územní samosprávě,

b) proti veřejnému pořádku,

c) proti občanskému soužití a

d) proti majetku.

Vyvlastnění

"Do správního práva řadíme i právní úpravu vyvlastnění, tedy nucený přechod vlastnického práva."

Vyvlastnění je zcela zásadní zásah do vlastnického práva. Vlastnické právo patří mezi základní lidská práva chráněná Listinou základních práv a svobod. Proto se vyvlastnění může uskutečnit jen při splnění přísných podmínek. Mezi ně tak patří: vyvlastnění musí být dovoleno speciálním zákonem (nestačí tedy, že naše právo vyvlastnění dovoluje, musí existovat speciální podrobná úprava), vyvlastnění musí být ve veřejném zájmu a za náhradu (tedy, pokud by nedošlo k vyvlastnění, nemůže být naplněn veřejný zájem, jehož význam je v dané situaci větší, než zájem individuálního vlastníka - dnes jde velmi často o dopravní stavby).

Vložte svůj text...